Rubriky
Vzdělávání

Boj o rozvrhy

Následuje můj osobní pohled na boj o rozvrhy, který jsem nepříliš úspěšně svedl s vedením hostinského gymnázia.

Před tvorbou rozvrhů jsem dostal od našeho ředitele instrukce, že gymnázium by rádo mělo na jeden den pro tělocvik vyhrazenou městskou sportovní halu (dále jen „halu“). A že ideálně by to měla být středa.

Rozvrhy nedělám lístečkovou metodou, ale pomocí systému Skolaris, kterému jen zadám detailní podmínky pro jejich tvorbu a on se postará o zbytek. No a při prvním generování ne a ne vyjít volná středa. Nedařilo se sestavit pro naši školu takový rozvrh, abychom ve středu nemuseli do haly. Nevím přesně proč, ale prostě to nešlo. A vypadalo to, že čtvrtek by volný být mohl. Tak jsem to zkusil.

Sláva, šlo to, zeptal jsem se tedy našeho ředitele, jestli to může být místo středy čtvrtek. Pamatuji si to tak, že náš ředitel nejdříve zjišťoval (předpokládal jsem, že na gymnáziu), jestli to jde, a potvrdil mi to. Ale kdo ví, paměť je selektivní a tohle bylo ústně. Každopádně jsem od té chvíle pracoval s volnou halou ve čtvrtek.

V pátek 3. září jsem poslal mail s rozvrhy do všech stran. Zněl takhle:

Vážení, srdečně zdravím a v příloze posílám naše nové rozvrhy.

Budete-li někdo potřebovat nějaký specifický výsek, např. jenom tělocviky, jenom první stupeň atp., dejte vědět, dílčí výstupy vám vygeneruji.

V rozvrhu používáme pro sportovní halu tři „místnosti“ Hala I až III, čtvrtek je volný až na čas 13:30 – 15:00 v sudých týdnech, ve středu a v pátek ji využijeme jen od 10:00 do 11:40.

Máte-li jakýkoliv dotaz či přání, neváhejte a ozvěte se.

Hezké dny přeje Zdeněk Kubík

Na gymnázium jsem tenhle mail posílal na jedinou adresu, a sice na info@gymhost.cz. Proč? Protože ho mají přímo na hlavní stránce webu:

Web gymhost.cz a hlavní kontaktní e-mailová adresa

Přišla nějaká reakce, co myslíte? Nepřišla. Co byste dělali vy? Já to považoval za vyřízené a od pondělí 6. 9. nastavil tyhle rozvrhy. Respektive ano, ještě v pátek odpoledne se mi ozval pan Nosek, správce haly, a prosil mě, abych jim nechal v pondělí prostor až do devíti nebo desíti hodin. Kvůli úklidu. A protože se ke mně poté dostalo ještě pár dalších informací o problémech v rozvrhu, připravil jsem od 20. 9. novou variantu. Ale opět se středou v hale. No, vlastně tam máme jen dvě hodiny, 5. a 6., tedy zhruba od 12:00 do 13:30.

No a 22. září, 19 dní po odeslání výše citovaného e-mailu, se ke mně dostala informace, že tělocvikář z gymnázia, Petr Kesner, chtěl učit tělocvik v hale, ale byli jsme tam my. Tu informaci jsem dostal od našeho ředitele a ten mě vyzval, abych znovu na gymnázium poslal informace o tom, jak to máme s halou. A že jejich ředitel má e-mail vlasek@gymhost.cz a ať to raději pošlu i p. zástupkyni (taky jsem dostal její mail).

Tak jsem to udělal krásné, sloučil všechny naše pracovní místnosti „Hala I“ až „Hala III“ do jedné, a poslal mail. V pátek 24. září v poledne. Vypadal takhle:

Vážení,

v příloze posílám rozvrh využití haly ze strany ZŠ na tento školní rok.

Jak jsme již avizovali, volné dopoledne je ve čtvrtek a je tedy k dispozici gymnáziu. Bohužel se nepodařilo uvolnit čtvrtek celý a tak máme v hale jednou za čtrnáct dní sportovní hry od 13:35 do 15:05.

Po domluvě lze jistě využít i další volná okénka.

Hezké dny všem přeje Zdeněk Kubík

Byl u toho tenhle obrázek:

Rozvrh haly, varianta II

Po necelé hodině mi volal pan Vlášek, ředitel gymnázia. Že to neodpovídá dohodě, kterou máme, a která zní tak, že jim poskytneme halu ve středu. Chvíli jsme se dohadovali, argumentoval jsem např. výše citovaným mailem apod., ale bez výsledku. Dohoda zcela nemožná, musím to změnit. A chápejte, já opravdu musím, protože když to neudělám, co udělá pan ředitel? No zablokuje nám svou tělocvičnu, kterou používáme pro tělocviky prvňáčků, druháků a třeťáků. A já budu muset rozvrh měnit tak jako tak.

Něco jsem zkusil a napsal panu Vláškovi mail, převelice slušný, s předmětem „kompromis?“ a pokusem přesvědčit ho, že by snad bylo možné změnit rozvrh jejich. Jedná se přece jen o dvě hodiny ve středu. U nás to bohužel znamená tak zásadní změnu, že se změní rozvrhy prakticky všem třídám i učitelům (myslím, že jedině prvňáčkům ne).

Odpověď? Vyjímám z ní:

Vůbec by mě nenapadlo, že nám nenecháte aspoň jeden den v městské hale volný, jak jsme se již vloni se starostkou i místostarostou dohodli.

Je mi líto, ale nechte nám prosím aspoň ten jeden celý den městskou sportovní halu tak, jak bylo dohodnuto.

Já na to:

Píšete „jeden celý den“. Takže už to nemusí být středa?

A pak už jen:

Musí to být středa, tak jak bylo dohodnuto a jak jsme uvolnili naši tělocvičnu. My máme třeba třídy, které jsou ve škole jen dva dny a dost těžko jsme dali rozvrh dohromady. Takže jeden den, a to středa prosím.

Takže já jsem si už jenom pobrečel a šel pracovat na nových rozvrzích:

Takže žádný kompromis, chápu.
Víte, že nemůžu za to, že si neumíte přečíst mail adresovaný do školní schránky školy, jejímž jste ředitelem, že ano?

Bez odpovědi.

Večer mě přece ještě něco napadlo. Gymnázium totiž zveřejňuje svoje rozvrhy na webu (považuji to sice z hlediska ochrany osobních údajů za problematické, ale tentokrát se to hodilo). Takže jsem se do nich ponořil a brzy vymyslel celkem jednoduchou výměnu, díky níž šlo přemístit dvě problematické středeční hodiny tělocviku na čtvrtek.

Hurá, říkal jsem si. Všechny rozvrhy, kterých by se změna dotkla, jsem vyfotil, vyznačil v nich šipkami výměny hodin a v sobotu odpoledne poslal velmi slušný e-mail paní zástupkyni. Trochu podlé, jistě, přece jenom je to obcházení ředitele, ale za pokus to stálo. Poprosil jsem ji, ať zváží možnost změn.

V neděli večer přišla odpověď. Paní zástupkyně Kočová mi v ní slušně, nicméně lehce kousavě sdělila, že ji mrzí, do jaké situace jsme se dostali, a ne poprvé (chápu to tak, že mě má za potížistu). A že je v zahraničí a tenhle týden to stejně řešit nemůže (dnes se sice řeší rozvrhy u počítače s internetem, ale budiž). A ještě pár důvodů, proč si mám trhnout nohou (takhle to samozřejmě nenapsala, opravdu to byla velmi slušná zpráva, ve které byly ty kousance jen tzv. mezi řádky). Trochu mě to podráždilo, tak jsem jí už jenom poslal tenhle citát, který někdo připisuje Janu Werichovi, někdo Františku Vláčilovi, ale na tom nesejde:

„Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“

No a to je tak vše. Uznávám, že chyby v komunikaci na samém začátku byly. Nikdy ale neuznám, že hlavní vina je moje. A kromě toho, já se snažím najít řešení.