Rubriky
Smrt

Smrt chudých

Charles Baudelaire

To Smrt, jež těší. Ach! to smrt, jíž lze jen žíti!
Toť života je cíl, to naděj’ jediná,
jež jako elixir nás hne a může zpíti,
dá sílu kráčet dál, až den když zhasíná;

Toť v bouři, vichřici a v jíní, krupobití
na černém obzoru je lampa hostinná;
toť známá hospoda, kde jíst lze a lze píti
a sednout, únava když rvát nás počíná;

Toť Anděl držící v svých prstech magnetických
sen, spánek, který pln jest darův extatických,
jenž lože ustýlá těm, hlad jež s nouzí střebe;

Toť sláva Boha jest, mystická sýpka slavná,
toť chudých tobolka i vlast jich starodávná,
toť brána do kořán, jež v neznámé jde Nebe!

Přeložil Jaroslav Vrchlický


Toť Smrt, jež konejší a pro niž dá se žíti,
cíl všeho života, jediná naděje,
jež jako elixír v nás novou sílu nítí,
že jdeme do noci, byť srdce slabé je!

Toť v bouři, vichřici, blescích a hromobití
mdlý jas, jenž bliká v tmách, co chvíli mizeje,
toť krčma, věhlasná pro dobré živobytí,
kde lze jíst, pít a spát a kde se okřeje.

Toť Anděl laskavý , jenž v dralných prstech chová
dar čarodějných snů pro snění stále nová
a stele postele všem chudým po dnech zlých.

Toť Boží proslulost, špíž plná tajemnosti,
toť měšec žebráků, vlast nuzných od věčnosti,
toť brána dokořán do Nebes neznámých!

Přeložil Svatopluk Kadlec


Originale française:

CXXII. La Mort des pauvres

C’est la Mort qui console, hélas! et qui fait vivre;
C’est le but de la vie, et c’est le seul espoir
Qui, comme un élixir, nous monte et nous enivre,
Et nous donne le cœur de marcher jusqu’au soir;

A travers la tempête, et la neige, et le givre,
C’est la clarté vibrante à notre horizon noir;
C’est l’auberge fameuse inscrite sur le livre,
Où l’on pourra manger, et dormir, et s’asseoir;

C’est un Ange qui tient dans ses doigts magnétiques
Le sommeil et le don des rêves extatiques,
Et qui refait le lit des gens pauvres et nus;

C’est la gloire des Dieux, c’est le grenier mystique,
C’est la bourse du pauvre et sa patrie antique,
C’est le portique ouvert sur les Cieux inconnus!