Rubriky
Čtenářský deník

Možnost ostrova

Michel Houellebecq – Možnost ostrova

První polovina knihy je náhledem do světa cynického komika bez morálních zábran, jenž má ovšem poněkud posmutnělý sexuální život. Přičemž je jasně znát, že je to pro něj důležité.

Hned od začátku knihou prostupuje jakýsi komentář jmenovce hlavního hrdiny, jenž má za jménem řadovou číslovku. Zprvu je to trochu nejasné, ale postupně se ukáže, o co jde, a je to docela vtipné.

I když mi to nakonec přijde trochu násilné. Tu první zhruba polovinu knihy jsem si slastně užíval a masochisticky se ráchal v bahně lidství, nahlíženého cynikem. Pak ale přišla Esther a hlavně ti Elohimité, a ráz textu se dost změnil. Ano, bylo to dobré, otevřelo to nové otázky, ano, dá se to brát jako vývoj hrdiny, ale vlastně mě to trochu zklamalo.

Houellebecq mi v téhle knize hodně připomíná Kunderu, ale možná je to jen tím, že do ní poměrně často vkládá filozofii, zejména Schopenhauera, nezapomíná se ale zmínit ani o mnohých dalších, včetně Hegela, ke kterému nemá zrovna nejuctivější postoj. No a taky je to Francouz.

Výrazné téma je stárnutí a smrt, ale je tam toho mnohokrát víc.

Celkově fajn, četlo se to velmi dobře, hltal jsem to a nemusel se ke čtení nutit. Dávám čtyři jablíčka z pěti.