Rubriky
Vzdělávání

Profesionalita

Dnes jsem se měl v 18:00 účastnit testu, který ověřuje naše znalosti v polovině kurzu jménem Studium k výkonu specializovaných činností – koordinace v oblasti informačních a komunikačních technologií, který má akreditováno Školské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Královéhradeckého kraje.

V 18:00 jsem nemohl a v 18:16 a 18:17 jsem měl dva zmeškané hovory od paní Stierandové, která tomu velí. V 18:56 jsem se jí asi napotřetí dovolal, abych si vyslechl, že jsem neprofesionální a že je to „bez omluvy“. Což chápu jako „neomluvitelné“.

Dále jsem se dozvěděl, že kvůli mě, jelikož jsem nebyl přihlášen na Moodle, se musel test odložit a bude se spouštět v 19:00. Ale že to vlastně tak úplně v 19:00 nebude, protože mají problém se serverem, který má špatně synchronizovaný čas, a mám tedy online vyčkat minimálně do 19:15. Právě teď je 19:11 a test opravdu stále aktivní není.

Ještě v 19:16 nebyl test zpřístupněn, v 19:17 již ano.

Moodle je na této adrese: https://moodle.cvkhk.cz/

To je skvělé, protože ještě před pár dny byl na nešifrovaném protokolu HTTP. Což znamenalo, že prohlížeč po jeho otevření varoval, že spojení není bezpečné, a že tam raději nemám vůbec lézt. A když jsem na to upozorňoval, nedostal jsem žádnou odpověď.

Zde mé výhrady k Moodle, ale vlastně i k celému kurzu.
Tady je mimochodem vidět, že kurz je sice teprve v polovině, ale v „probíhajících“ zařazen není. Drobnost, jasně, ale takových je tam spousta.

Takže test nakonec zpřístupněn byl, já jej absolvoval, a již se těším na zítřek. Byl jsem totiž také vyzván, abych se ostatním za své chování omluvil.

Tak uvidíme, asi to udělám podle nálady. Buď sklapnu podpatky a omluvím se, nebo se asi trochu pohádáme. Ta profesionalita totiž chybí i na druhé straně. Ostatně, pokud znáte Moodle, tak víte, že se nejedná o prostředí, které se používá k synchronní výuce. U Moodle se tak nějak automaticky předpokládá (už asi 20 let), že na test bude mít student sice vyhrazený čas, který se spustí se spuštěním testu, to mi nijak zásadně nevadí, ale že si ho bude moci spustit tehdy, až se to bude hodit jemu.

Paní Stierandová se vůbec nezajímala, proč jsem se v 18:00 nemohl připojit. Mohlo se stát cokoliv. Ale ona to neví. Nezeptala se.

Kurz probíhal již před první vlnou covid-19 a v březnu 2020 přestalo být možné pokračovat v jeho prezenční formě. Neznám přesné důvody, nejspíš jsou relevantní a také to nemám s čím porovnat, ale nezajímavá podle mě není ani informace, že první online setkání proběhlo 7. 1. 2021. O tomto termínu jsem se přitom dozvěděl od paní Stierandové 4. 1. 2021. Protože moje žena byla ve vysoce pokročilém těhotenství, měli jsme na 7. 1. již delší dobu domluvenou návštěvu ve FNHK. O tom jsem paní Stierandovou informoval s tím, že nebudu moci být u výuky celou dobu (neodpověděla).

Když jsem poté výuku opouštěl a vyrážel do nemocnice, poslal jsem lektorovi, panu Kalibovi, do chatu zprávu. Později, 12. 1., jsem jej kontaktoval e-mailem, aby mi upřesnil pár informací a požadavků. Dostalo se mi odpovědi, ve které jsem se mj. dočetl toto:

Škoda, že jste nevyužil možnosti se zeptat přímo v ní, nebo v chatu před Vaším odchodem. Mně jste se neomlouval, tudíž ani nevím, že někdo opustil schůzku dříve. Pokud jde o termín výuky, nechci mluvit za Ing. Stierandovou, ale pokud vím, posílá všechny termíny v dostatečném předstihu, já o termínu 7.1 osobně věděl už před Vánoci.  Všechny nejasnosti, o kterých píšete, jsme na výuce několikrát řešili. Samozřejmě, pokud odejdete dříve (jak se to stávalo i při prezenční výuce), mohou pak některé informace chybět. Alespoň stručně se Vám pokusím pomoci informace doplnit.

Tedy tak trochu útok na mě. V mé stručné odpovědi jsem mj. psal: „Dobrý den, díky za informace, samozřejmě mi pomohly. Mail od p. Stierandové jsem dostal 4. ledna, níže screenshot mé omluvy (na niž nereagovala). Dále je i screenshot z chatu, posílal jsem v Teams přímo vám, myslel jsem, že to bude lepší než do chatu schůzky.“ Reakce pana Kaliby? Žádná.

No a takhle nějak to je celou dobu. Posuďte sami, kdo má více másla na hlavě.

A už trochu mimo soutěž, pár věcí, které mi vadí. Zaprvé, jak při prezenční výuce, tak nyní v Teamsech, jsou jednotlivá sezení, která obvykle trvají s přestávkami od 8:00 do 15:30, souvislým monologem, okořeněným prezentací v Powerpointu, která má třeba i dva snímky, na nichž jsou obrázky, jinak pouze text.

Zadruhé, obsah výuky se mi moc nezdá. Máme být certifikovaní koordinátoři ICT a celý jeden den věnujeme tomu, jak vytvořit prezentaci v Powerpointu? Přičemž opět nejde o žádnou aktivní práci, ale monolog, proložený občas přihlášením (zvednutím virtuální ruky), aby se ověřilo, že jsme tam! Fakt!

Zatřetí, posedlost lektorů, jimiž jsou paní Ambrožová a její bratr pan Kaliba, doktorandi na UHK, podváděním, je znepokojující.

Začtvrté, jsem zvědav na „kolektiv odborných lektorů“, který nás prý čeká. Jak jsem již psal, zatím jsme měli tu čest pouze se dvěma. A navíc sourozenci.

Ach jo.

Rubriky
COVID-19

Katastrofa

Za studií jsem četl knihu od Clauda Lévi-Strausse, tuším, že to byla ta s názvem Myšlení přírodních národů, ale jistý si tím zdaleka nejsem. Podstatné je to, že se v oné knize psalo o funkci potlače jakožto o rituálním nahrazení boje. Když to zjednoduším, jde o to, že když se na světě nahromadí příliš mnoho věcí, je třeba jich v určitou chvíli část zničit, aby se svět zachoval v rovnováze. A podobně je to i s lidmi. A protože svět je přelidněný už hodně dlouho, už v téhle staré knize její autor ukazuje, že svět se tomu samovolně brání prostřednictvím katastrof, jako jsou výbuchy sopek, vlny tsunami, ale také třeba války či smrtící edpidemie.

V současnosti čelíme pandemii, která, jak se obávám, ani zdaleka nenapsala svůj poslední účet. A to již celosvětově počítáme třetí milion mrtvých. Ponechme stranou, že v tzv. třetím světě (do kterého jsme se bohužel úspěšně zařadili, protože taková neschopnost zvládat základní pravidla se jinde v tzv. civilizovaných zemích nevidí) jsou nejspíš reálné počty mrtvých daleko vyšší, a pojďme si říci, že bohužel právě třetí svět nakonec celou tu patálii odnese nejhůře. V Evropě si můžeme dovolit urychleně kupovat vakcíny, máme dostatek financí i zdrojů na ochranné prostředky, jsme schopní většinově důvěřovat rozumným vládám a epidemii ukočírovat. Ale to v chudých zemích Afriky, jihovýchodní Asie či jižní Ameriky není tak snadné. Zatímco my už si budeme mnout ruce, jak jsme to hezky zvládli, v těchhle končinách budou lidé ještě dlouho umírat. Ano, nakonec se to zvládne i tam, různé organizace typu Lékařů bez hranic, Člověka v tísni či Uncefu na místě pomohou a za pár let se situace „vrátí k normálu“. Ale těch obětí bude podle mě obrovské množství.

Paradoxní je ještě jedna věc, která s tím souvisí. V posledních letech nabraly na síle hlasy populistů, kteří útočí na naše amygdaly, a chtějí, abychom zavřeli hranice a nepouštěli si do zemí „cizáky“. Teď jsou hranice v podstatě zavřené, imigrace je mizivá, ale tihle lidé stále nejsou spokojení. A naopak v tom, že se musíme omezit, najednou spatřují nějaký zlý úmysl, spiknutí mocných, deep state.

Rubriky
Zamyšlení

Toxicita

Mám toxické myšlenky. Dnes jsem četl o tom, jak nový americký prezident zrušil spoustu nesmyslů, které zavedl ten předchozí, ten šílený, ten hlupák. Potěšilo mě to. Ale pak jsme se o tom bavili a já pronesl něco v tom smyslu, že přece hlásá, že chce Ameriku, tedy přesněji USA, znovu sjednotit. A že dělá radikální kroky, které se stoupencům toho předchozího nemohou líbit. A že to není zrovna sjednocující, že to není ani náznak pokusu o kompromis.

Ale to jsou přesně ty otrávené myšlenky. Copak není správné vrátit se zpět k Pařížské dohodě o ochraně klimatu? Copak není správné zastavit možnost těžit ropu na Aljašce, v chráněné přírodní oblasti? Copak není správné zrušit zákazy vybraným cizincům přesídlit do USA? Je to přece v souladu s moderními vědeckými poznatky. Jsou to věci, které moudří civilizovaného světa podporují, protože je prokázáno, že jsou v pořádku.

Musím si na to dávat pozor. Tahle šílená doba mě začíná pohlcovat.

Rubriky
Život

Město

Dneska na mě někde vyskočila fotka z novin holdingu, kde lákali na zdraví premium. Jako že kratší čekání na vyšetření, já už nevím, ale prostě zaplať a budeš mít lepší zdravotní péči. Nechme stranou, že nevím, jestli se jedná o soukromé kliniky, nebo jestli to má být snad dokonce v rámci státního zdravotnictví. Okamžitě mě napadlo, že tohle přece nejde, co to je zase za hnus? Jak jako lepší zdravotnictví za peníze?

No a pak si říkám, že to do jisté míry už existuje a vždycky v té minulosti, kterou jsem zažil, existovalo. Ale právě tím, že se to definovalo jako zdravotnictví, které je dostupné všem, a to stejně, se to nemohlo nikdy moc rozšířit. Protože to už by si ti zainteresovaní koledovali o průšvih. Každopádně flaška pro doktora byla běžná součást té populární kultury. Humoru zejména. Ale bylo jasné, že ten reálný základ tam je.

Mimochodem, napadá mě, že zdravotnictví u nás se to rovnostářství docela dobře daří, pokud můžu soudit. A ve školství, kde bych skutečnou rovnost ocenil opravdu hodně, a myslím, že nejen já, ale aniž by si to uvědomovali, tak vlastně skoro všichni, to taková sláva není. A to je škoda.

Ale zpět k doktorům. Hele, já svého času hltal Chicago Hope a ještě jeden podobný seriál. A o čem to bylo, že? Špičkový lékař pracuje na špičkovém pracovišti pro bohatou klientelu a je pohádkově zazobaný. Nemusí se zabývat těmi, kteří nemají dost peněz ani na pořádnou hygienu, těmi, které zdevastovaly drogy, zejména plíživý legální alkohol. Má prestiž, jeho děti chodí do soukromých škol pro bohaté. No neříkejte mi, že by to velice podstatná část našich lékařů nebrala. Ano, do jisté míry se to asi dá zařídit. Ale nikdy to nemůže být takové jako v Chicagu.

Ale i tady je rozdíl, kde má specialista ordinaci. Jestli někde na maloměstě, kde nemá konkurenci široko daleko, nebo v krajském městě či snad dokonce v Praze. Když máte v Hradci dejme tomu dvacet zubařů, tak je přece dost možné, že k tomu, který je nejlepší, nakonec chodí zejména ti, kteří mají na nadstandard. Který právě u zubařů zadarmo opravdu není. Ale není každý zubař, jasně. Každopádně chci říct, že pro člověka, který touží po kariéře, je město prakticky nutností.

Uvědomil jsem si u toho taky jednu věc. Když bydlíte v Hradci, máte např. tu úžasnou možnost sednout na Novém Hradci, kde bydlíte, na jedničku, a nechat se za chvíli dovézt k Avionu. Vaše cesta k lékaři, kterého jste si vybrali z dvaceti ordinací, vám tak může trvat kratší dobu než jakou jde někdo na oblasti za lékařem se stejnou odborností, ale bez možnosti volby, protože další už je prostě moc daleko.

Pokračování možná bude, možná ne…

Rubriky
Bike

Giant Fathom 29 2

První dojmy

Potřeboval jsem nový kolo. Požadavky byly následující: hardtail, 29“ kola, předkoplá vidlice s vyšším zdvihem, teleskopická sedlovka. Chtěl jsem něco, na co se dá hodit dětská sedačka, ale zároveň se na tom dá jet enduro. Vybíral jsem z bazarovejch i novejch kol, největší favorit byl Kona Big Honzo, ale pak jsem objevil tohohle Gianta a protože s Reignem, kterýho mám už asi sedm let, jsem navýsost spokojenej, byla to jasná volba.

Oslovil jsem okolní prodejce, Prolog v Trutnově, Fryntu v Jaroměři a Šíra v Bělohradu. Prakticky ihned se mi ozval Dan Šír, který měl skladem loňskou verzi (která je ale úplně jiná), a tak jsme se nakonec domluvili. A domluvili jsme se na velikosti M, to bylo jeho doporučení.

Dneska jsem to trochu projel, jel jsem na Zvičinu. Začal jsem tou zpevněnou cestou, co vede pod Lázněmi pod Zvičinou, abych se rozjel a získal nějaký první dojmy. A taky jsem udělal první fotku. Hotový umění, vole.

Giant Fathom 29 2 2021 v říjnových paprscích dopoledního slunce

Od samýho začátku jsem si říkal, že jsem kokot, protože je to doprdele malý. Měl jsem vzít elko. Sedím na tom a představec mám přímo pod hlavou, připadám si jak stará Blažková. No nic, říkám si, zase tak malý to není, třeba si musím jen zvyknout.

Jelo to celkem v pohodě, ale žádná XC raketa to teda fakt není. Ale je to o dost tvrdší, logicky, než Reign. A to i když jsem upustil bezduše na tlaky asi 1,5 baru vpředu a něco pod 2 vzadu. Vepředu je Minion, vzadu Aggressor, jsou to dvouapůlpalcový balóny, parádní.

První test něčeho jinýho proběhnul v tom nastoupáníčku na červenou, tam je tráva, trochu šutry, a kousek je prudkej. V pohodě, moc příjemný. Převody jsou v cajku, řazení to má Shimano, funguje. Skvělý, jedu nahoru. Po silnici, nuda, ale jede to dobře, stoupá rozhodně líp než Reign.

Ze Zvičiny jsem to vzal po červený, ke studánce, je tam ten kamenitej sjezd. A sakra, nedrží to. Na tom mokrým to klouže, je to asi moc tvrdý. Nedá se nic dělat, 1,5 baru je moc, příště ufouknu. A taky teda nevím, jestli tam nechám ty SPD pedály, už jsem na tom zapomněl jezdit a mám trochu problémy s vycvaknutím v terénu. Sjezd teda sjíždím po kouskách, závěr dokonce pěšky, no vostuda, no. Ale ten sjezd pod tím, taky dost prudkej, už úplně v pohodě. Ale docela pomalu, je tady totiž ještě jedna potíž, brzdy. Ty Tektra jsou asi prostě úplně obyčejný a nijak extra to nebrzdí, asi časem vyměním za něco lepšího.

Sjíždím, už v tempu, k Lázním, a poprvé si uvědomuju, že když je to z kopce a ne moc těžký, tak je to strašně zábavná jízda. Mám pocit, že mám kolo přirostlý k nohám, poskakuju, přejíždím schválně různý muldy a tak, je to zábava. Na konci se rozhoduju, že to otočím doprava nahoru do těžkýho stoupání, který se jede při Podkrkonošáku. Úplně se mi to v tom bahně nedaří, takže si sjedu kousek dolů ke kozám a otočím se na dětským hřišti, abych si najel. A stoupání? Lehce! Na kašpárka a úpně to stačí, je to udělaný akorát na mě 🙂

Nad altánkem dělám další fotky a pak už domů. Najede to na ten kopec od křížku, tam to pouštím, zase si s tím hraju, z lesa u sjezdovky vylítnu tak, že si procházející turisti nejspíš myslej něco o bimbasech, a valím dom. Kolo do vůně, poslední fotka, vtipný je, jak se zasunutou sedlovkou vypadá jako dirtový. To je mimochodem super komfort, ten vysokej zdvih sedlovky, mám tam 150 mm. Strašně pohodlný.

Shrnutí:

  • M-ko není malý, je to hravý, hlavně z kopce lahoda
  • díky Danovi za bezduše, příště upustím ještě o kousek, pořád je to tvrdý
  • vidlice je tam nikoliv ta Giantí, ale Suntour, jak je to předprodej; trochu jsem z toho byl smutnej, ale ty vole, ta vidle je super!
  • brzdy na hovno, musím vyměnit, ale ještě to vydržím, ostatně všechno je lepší než ty, co mám na Reignovi, a taky s tím jezdím
  • řazení super, na nejlehčí převod zvládám stojky i já
  • sedlovka luxus, příště už jenom s tímhle obřím zdvihem, nic jinýho
Rubriky
Uncategorized

Chráněno: Euforie

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Rubriky
Uncategorized

Suicide

Nikdy nesuď člověka. A už vůbec ne, když ho vůbec neznáš.

Nikdy.

Rubriky
Média

Zaplať

Na DVTV jsem zkouknul rozhovor Martina Veselovského s Matějem Stropnickým. Kromě toho, že minimálně polovina času byla promrhána kvůli faktu, že pan Veselovský neumí česky, a kvůli druhému faktu, že pan Veselovský absolutně nemá mentální kapacitu pochopit úhel, ze kterého se na svět pan Stropnický dívá, to byla zajímavá zkušenost. A to o to víc, že jsem pro to, abych se na rozhovor podíval, musel provést registraci na DVTV a přidat tam i svou platební kartu.

Takže kromě Deníku N, který jsem chvíli zkusil odebírat, IHNEDu a dalších, jede tímhle stylem už i DVTV. Fajn, svoje diváky si to najde. Takové ty, na které se s oblibou apeluje, ať podpoří kvalitní a nezávislou novinařinu. Možná by se dalo říct elitáře.

Jenže ti, kteří by se k téhle kvalitní a nezávislé novinařině měli dostat především, tohle nikdy neudělají. Je to jen další dělení společnosti na apologety systému (slova pana Stropnického), který nevyhovuje ani tak jim, jako spíš té hrstce nahoře, a na ty, kteří by tenhle systém nejraději svrhli.

Děláte to špatně, nezávislí a kvalitní novináři. Doufám, že na Alarmu nebo na Deníku Referendum tohle nikdy nikoho ani nenapadne. A tuším, že doufám správně.

Rubriky
Moc

About Power

Power is always dangerous.

It attracts the worst. And corrupts the best.

Power is only given to those who are prepared to lower themselves to pick it up.

– Ragnar Lothbrok, fictional Viking king

Rubriky
COVID-19

Dilbert

20. dubna 2020. Den, kdy Scott Adams akceptoval existenci Coronaviru.