Rubriky
Bike

Giant Fathom 29 2

První dojmy

Potřeboval jsem nový kolo. Požadavky byly následující: hardtail, 29“ kola, předkoplá vidlice s vyšším zdvihem, teleskopická sedlovka. Chtěl jsem něco, na co se dá hodit dětská sedačka, ale zároveň se na tom dá jet enduro. Vybíral jsem z bazarovejch i novejch kol, největší favorit byl Kona Big Honzo, ale pak jsem objevil tohohle Gianta a protože s Reignem, kterýho mám už asi sedm let, jsem navýsost spokojenej, byla to jasná volba.

Oslovil jsem okolní prodejce, Prolog v Trutnově, Fryntu v Jaroměři a Šíra v Bělohradu. Prakticky ihned se mi ozval Dan Šír, který měl skladem loňskou verzi (která je ale úplně jiná), a tak jsme se nakonec domluvili. A domluvili jsme se na velikosti M, to bylo jeho doporučení.

Dneska jsem to trochu projel, jel jsem na Zvičinu. Začal jsem tou zpevněnou cestou, co vede pod Lázněmi pod Zvičinou, abych se rozjel a získal nějaký první dojmy. A taky jsem udělal první fotku. Hotový umění, vole.

Giant Fathom 29 2 2021 v říjnových paprscích dopoledního slunce

Od samýho začátku jsem si říkal, že jsem kokot, protože je to doprdele malý. Měl jsem vzít elko. Sedím na tom a představec mám přímo pod hlavou, připadám si jak stará Blažková. No nic, říkám si, zase tak malý to není, třeba si musím jen zvyknout.

Jelo to celkem v pohodě, ale žádná XC raketa to teda fakt není. Ale je to o dost tvrdší, logicky, než Reign. A to i když jsem upustil bezduše na tlaky asi 1,5 baru vpředu a něco pod 2 vzadu. Vepředu je Minion, vzadu Aggressor, jsou to dvouapůlpalcový balóny, parádní.

První test něčeho jinýho proběhnul v tom nastoupáníčku na červenou, tam je tráva, trochu šutry, a kousek je prudkej. V pohodě, moc příjemný. Převody jsou v cajku, řazení to má Shimano, funguje. Skvělý, jedu nahoru. Po silnici, nuda, ale jede to dobře, stoupá rozhodně líp než Reign.

Ze Zvičiny jsem to vzal po červený, ke studánce, je tam ten kamenitej sjezd. A sakra, nedrží to. Na tom mokrým to klouže, je to asi moc tvrdý. Nedá se nic dělat, 1,5 baru je moc, příště ufouknu. A taky teda nevím, jestli tam nechám ty SPD pedály, už jsem na tom zapomněl jezdit a mám trochu problémy s vycvaknutím v terénu. Sjezd teda sjíždím po kouskách, závěr dokonce pěšky, no vostuda, no. Ale ten sjezd pod tím, taky dost prudkej, už úplně v pohodě. Ale docela pomalu, je tady totiž ještě jedna potíž, brzdy. Ty Tektra jsou asi prostě úplně obyčejný a nijak extra to nebrzdí, asi časem vyměním za něco lepšího.

Sjíždím, už v tempu, k Lázním, a poprvé si uvědomuju, že když je to z kopce a ne moc těžký, tak je to strašně zábavná jízda. Mám pocit, že mám kolo přirostlý k nohám, poskakuju, přejíždím schválně různý muldy a tak, je to zábava. Na konci se rozhoduju, že to otočím doprava nahoru do těžkýho stoupání, který se jede při Podkrkonošáku. Úplně se mi to v tom bahně nedaří, takže si sjedu kousek dolů ke kozám a otočím se na dětským hřišti, abych si najel. A stoupání? Lehce! Na kašpárka a úpně to stačí, je to udělaný akorát na mě 🙂

Nad altánkem dělám další fotky a pak už domů. Najede to na ten kopec od křížku, tam to pouštím, zase si s tím hraju, z lesa u sjezdovky vylítnu tak, že si procházející turisti nejspíš myslej něco o bimbasech, a valím dom. Kolo do vůně, poslední fotka, vtipný je, jak se zasunutou sedlovkou vypadá jako dirtový. To je mimochodem super komfort, ten vysokej zdvih sedlovky, mám tam 150 mm. Strašně pohodlný.

Shrnutí:

  • M-ko není malý, je to hravý, hlavně z kopce lahoda
  • díky Danovi za bezduše, příště upustím ještě o kousek, pořád je to tvrdý
  • vidlice je tam nikoliv ta Giantí, ale Suntour, jak je to předprodej; trochu jsem z toho byl smutnej, ale ty vole, ta vidle je super!
  • brzdy na hovno, musím vyměnit, ale ještě to vydržím, ostatně všechno je lepší než ty, co mám na Reignovi, a taky s tím jezdím
  • řazení super, na nejlehčí převod zvládám stojky i já
  • sedlovka luxus, příště už jenom s tímhle obřím zdvihem, nic jinýho
Rubriky
Uncategorized

Chráněno: Euforie

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Rubriky
Uncategorized

Suicide

Nikdy nesuď člověka. A už vůbec ne, když ho vůbec neznáš.

Nikdy.

Rubriky
Média

Zaplať

Na DVTV jsem zkouknul rozhovor Martina Veselovského s Matějem Stropnickým. Kromě toho, že minimálně polovina času byla promrhána kvůli faktu, že pan Veselovský neumí česky, a kvůli druhému faktu, že pan Veselovský absolutně nemá mentální kapacitu pochopit úhel, ze kterého se na svět pan Stropnický dívá, to byla zajímavá zkušenost. A to o to víc, že jsem pro to, abych se na rozhovor podíval, musel provést registraci na DVTV a přidat tam i svou platební kartu.

Takže kromě Deníku N, který jsem chvíli zkusil odebírat, IHNEDu a dalších, jede tímhle stylem už i DVTV. Fajn, svoje diváky si to najde. Takové ty, na které se s oblibou apeluje, ať podpoří kvalitní a nezávislou novinařinu. Možná by se dalo říct elitáře.

Jenže ti, kteří by se k téhle kvalitní a nezávislé novinařině měli dostat především, tohle nikdy neudělají. Je to jen další dělení společnosti na apologety systému (slova pana Stropnického), který nevyhovuje ani tak jim, jako spíš té hrstce nahoře, a na ty, kteří by tenhle systém nejraději svrhli.

Děláte to špatně, nezávislí a kvalitní novináři. Doufám, že na Alarmu nebo na Deníku Referendum tohle nikdy nikoho ani nenapadne. A tuším, že doufám správně.

Rubriky
Moc

About Power

Power is always dangerous.

It attracts the worst. And corrupts the best.

Power is only given to those who are prepared to lower themselves to pick it up.

– Ragnar Lothbrok, fictional Viking king

Rubriky
COVID-19

Dilbert

20. dubna 2020. Den, kdy Scott Adams akceptoval existenci Coronaviru.

Rubriky
Čtenářský deník

Možnost ostrova

Michel Houellebecq – Možnost ostrova

První polovina knihy je náhledem do světa cynického komika bez morálních zábran, jenž má ovšem poněkud posmutnělý sexuální život. Přičemž je jasně znát, že je to pro něj důležité.

Hned od začátku knihou prostupuje jakýsi komentář jmenovce hlavního hrdiny, jenž má za jménem řadovou číslovku. Zprvu je to trochu nejasné, ale postupně se ukáže, o co jde, a je to docela vtipné.

I když mi to nakonec přijde trochu násilné. Tu první zhruba polovinu knihy jsem si slastně užíval a masochisticky se ráchal v bahně lidství, nahlíženého cynikem. Pak ale přišla Esther a hlavně ti Elohimité, a ráz textu se dost změnil. Ano, bylo to dobré, otevřelo to nové otázky, ano, dá se to brát jako vývoj hrdiny, ale vlastně mě to trochu zklamalo.

Houellebecq mi v téhle knize hodně připomíná Kunderu, ale možná je to jen tím, že do ní poměrně často vkládá filozofii, zejména Schopenhauera, nezapomíná se ale zmínit ani o mnohých dalších, včetně Hegela, ke kterému nemá zrovna nejuctivější postoj. No a taky je to Francouz.

Výrazné téma je stárnutí a smrt, ale je tam toho mnohokrát víc.

Celkově fajn, četlo se to velmi dobře, hltal jsem to a nemusel se ke čtení nutit. Dávám čtyři jablíčka z pěti.

Rubriky
Smrt

Smrt chudých

Charles Baudelaire

To Smrt, jež těší. Ach! to smrt, jíž lze jen žíti!
Toť života je cíl, to naděj’ jediná,
jež jako elixir nás hne a může zpíti,
dá sílu kráčet dál, až den když zhasíná;

Toť v bouři, vichřici a v jíní, krupobití
na černém obzoru je lampa hostinná;
toť známá hospoda, kde jíst lze a lze píti
a sednout, únava když rvát nás počíná;

Toť Anděl držící v svých prstech magnetických
sen, spánek, který pln jest darův extatických,
jenž lože ustýlá těm, hlad jež s nouzí střebe;

Toť sláva Boha jest, mystická sýpka slavná,
toť chudých tobolka i vlast jich starodávná,
toť brána do kořán, jež v neznámé jde Nebe!

Přeložil Jaroslav Vrchlický


Toť Smrt, jež konejší a pro niž dá se žíti,
cíl všeho života, jediná naděje,
jež jako elixír v nás novou sílu nítí,
že jdeme do noci, byť srdce slabé je!

Toť v bouři, vichřici, blescích a hromobití
mdlý jas, jenž bliká v tmách, co chvíli mizeje,
toť krčma, věhlasná pro dobré živobytí,
kde lze jíst, pít a spát a kde se okřeje.

Toť Anděl laskavý , jenž v dralných prstech chová
dar čarodějných snů pro snění stále nová
a stele postele všem chudým po dnech zlých.

Toť Boží proslulost, špíž plná tajemnosti,
toť měšec žebráků, vlast nuzných od věčnosti,
toť brána dokořán do Nebes neznámých!

Přeložil Svatopluk Kadlec


Originale française:

CXXII. La Mort des pauvres

C’est la Mort qui console, hélas! et qui fait vivre;
C’est le but de la vie, et c’est le seul espoir
Qui, comme un élixir, nous monte et nous enivre,
Et nous donne le cœur de marcher jusqu’au soir;

A travers la tempête, et la neige, et le givre,
C’est la clarté vibrante à notre horizon noir;
C’est l’auberge fameuse inscrite sur le livre,
Où l’on pourra manger, et dormir, et s’asseoir;

C’est un Ange qui tient dans ses doigts magnétiques
Le sommeil et le don des rêves extatiques,
Et qui refait le lit des gens pauvres et nus;

C’est la gloire des Dieux, c’est le grenier mystique,
C’est la bourse du pauvre et sa patrie antique,
C’est le portique ouvert sur les Cieux inconnus!

Rubriky
COVID-19

Izolace

Rubriky
COVID-19

Shrnutí z Roumingu

Děcka, pojďme si to shrnout. Kdybych na někoho nebo něco zapomněla, neváhejte mě doplnit!!!
Je 1.3.2020 a do České republiky právě dorazila světová pandemie koronaviru.
Premiér pořádá minimálně tři tiskovky denně a tlumočníkům do znakové řeči začíná nejhorší šichta jejich kariéry.
Objevují se první případy nákazy. Soukromá laboratoř rychle a levně otestuje ty, které státní zařízení testovat odmítla. Stát na ni ihned zaklekne a testování zakáže.
Zakleknutá lékařka i přes přísný zákaz vyvíjí jednoduchý test a poskytuje ho všem zdarma. Celý svět kromě ČR jí může utrhat ruce.
Ministr zdravotnictví prohlásí o zakleknuté lékařce, že je nakažená. Lékařka sdělí novinářům, že jí maximálně bolí záda od toho jak sedí v laboratoři dlouho do noci. Pod tlakem píáristů se ministr omlouvá.
Premiér jedná s ministrem zdravotnictví jako s nesvéprávnou onucí. Nikdo se tomu nediví, ministr zdravotnictví je nesvéprávná onuce.
Akademie věd okamžitě nabízí své kapacity pro hromadné testování. Trvá jen týden, než je jim to umožněno.
Distributoři ochranných pomůcek jsou připraveni dělat svou práci. Vláda jim to zakáže a pro jistotu na ně zaklekne. Někteří z nich kašlou na vládu a když nemůžou nemocnicím respirátory prodat, tak jim je věnují. Zdravíme do Zlína.
Vláda tvrdí, že v pražské ÚVN se testuje. Novinář s podezřením na nákazu tam přijede a je odmítnut. Poté co svůj příběh zveřejní, stanou se dvě věci – premiér ho označí za lháře a provokatéra a nemocnice ho otestuje. Test je pozitivní. Po týdnu popíše novinář průběh nemoci u sebe a své manželky. Není to veselé čtení.
Vůbec ta tiskovka v ÚVN je hutná – premiér tvrdí vrchní sestře, že jim pomoc přijela. Vrchní sestra tvrdí, že ne. Premiér ji seřve, že ano, protože Opata říkal. Vrchní sestra tvrdí, že ani tak o ničem neví.
Mimochodem pro tebe „Pan generál Opata“ ty hovade slovenskej, rudej bolševickej noku!!!
Premiér prohlásí, že všichni mají ochranné pomůcky a kdo nemá, tomu je osobně doveze. Ihned mu volá šéfka nemocnic z královéhradeckého kraje, že oni teda nemají a jestli by tedy mohl dovézt. Premiér ji seřve a práskne jí telefonem.
Příčetní hejtmani včetně pražského primátora po opakovaných ujištěních vlády, že všeho je dostatek, organizují nákupy pro své nemocnice sami. Komunisti v Ústeckém kraji omylem seberou pomoc Itálii. Moravskoslezskému kraji ji seberou Maďaři. Jen středočeská hejtmanka se zachová jako obvykle – jako úplná kráva. Pod tlakem píáristů se zdravotníkům omluví.
Ministr zdravotnictví v lednu prohlašuje, že všeho je dost. Šéf pražské městské policie okamžitě zvedá telefon a po krátké poradě s náměstkem z magistrátu nakupuje dostatek respirátorů pro své lidi. O titulu „Policista roku“ je letos rozhodnuto.
Ministr vnitra obléká červený svetr a národu se zdá, že konečně našel inteligentního leadera, který nás provede krizí. Vzápětí končí červený svetr v análním otvoru čínského velvyslance i s leaderem.
Prezident republiky zmizel a je zmizelej. Nikomu nechybí. Pak se objeví, pronese svých obvyklých pár vlastizrádných vět a zase zmizí a je zmizelej. Nikomu nechybí.
Po více než dvou týdnech od první nákazy je ustaven ústřední krizový štáb. V jeho čele je protizákonně náměstek onuce, vojenský lékař. Jindřich Šídlo žertem předvídá vládu plukovníků. Vzápětí nastupuje vláda plukovníků a uvede se návrhem na zavření hranic na dva roky.
Vláda má konečně možnost spustit dlouho připravovaný plán Konečného řešení živnostenské otázky. Pod tlakem píáristů ho nakonec odkládá a živnostníkům hodí pár drobků ze stolu.
Premiér pod tlakem píáristů a s největším sebezapřením přečte pozitivní projev k národu. Následující den se právní kličkou pokusí sebrat podnikatelům nárok na odškodnění.
Národ zasedá k šicím strojům a nezištně šije látkové roušky pro ty, co je nejvíce potřebují. Premiér tvrdí, že o žádném šití neví a všeho je dostatek.
Ajťáci zasedají ke strojům a vytvoří call centrum pro pomoc lidem a následně spoustu dalších užitečných projektů.
Rektor ČVUT si hned na počátku pandemie vyrobí masku z pet lahve. Následně jeho tým vyvine účinný respirátor pro lékaře. Jiný tým vyvine ochrannou masku z potápěčského šnorchlu.
Česká firma vyvine roušky z nanovlákna, které virus zabíjejí. Jejich masové výrobě brání to, že firma není z holdingu.
České firmy, které vlastní 3D tiskárny zasednou ke strojům a vytisknou ochranné štíty. První dostávají zdravotníci a tlumočníci do znakové řeči.
Nejznámější český šéfkuchař zorganizuje vaření 800 obědů denně pro pražské záchranáře, hasiče a policisty. Dokud budou sponzoři, bude je rozvážet osobně.
Čeští piloti malých letadel a vrtulníků zasednou ke kniplům a vytvoří letecký most pro distribuci zdravotnického materiálu z Pardubic. Protože aviatické úřady dosud nebyly zagrofertizovány, dostávají obratem všechna povolení.
Nejznámější český výrobce destilátů vyrobí a rozdá desinfekci potřebným. Pak se sám udá celníkům a ti mu to dodatečně zakážou. Jeho kolegové, kteří by chtěli pomoci legálně, si podali žádost, a už třetí týden čekají na odpověď.
Největší český internetový prodejce techniky věnuje Praze 1000 FFP2. Sto respirátorů týdněééé!!! Oproti aktuální módě se s nimi pražský náměstek pro finance odmítá fotit, protože má momentálně důležitější věci na práci, jako třeba rozvézt je potřebným. Začínám ho milovat.
Mimochodem pražský magistrát funguje jako jeden Hřib. Dobře jsme to předloni zvolili.
Čeští advokáti se snaží dát živnostníkům naději na odškodnění. Předseda jejich profesní komory jim vzkáže, ať nemachrují. Ještě že ajťáci, technici, lihovarníci a švadleny nemají svoje profesní komory.
Přilétá letadlo z Číny a vláda se mu hluboce klaní. Následně se zjistí, že nejdůležitější respirátory nepřiletěly, ty co přiletěly jsou evropanům malé, nedá se v nich dýchat a smrdí. Roušky jsou z hedvábného papíru a rychlotesty mají spolehlivost 20 procent.
Čeští výrobci ochranných prostředků nabízejí své kapacity. Ministr vnitra z útrob čínského velvyslance vzkazuje, že jeho čínské kšefty nikdo kazit nebude a stejně by to neuměl objednat.
Čeští vědci vyvíjejí chybějící ventilátory, národ se na potřebnou částku v řádu desítek milionů složí během jediného dne. Ministr vnitra vzkazuje, že vláda by sice měla, ale nic platit nebude, protože crowdfunding stačí. Národ už si dávno přestal klást otázku k čemu má vládu.
Ministr vnitra se vynořil z útrob čínského velvyslance a začal se na twitteru hádat s onucí kdo má delšího pindíka. Přihlížející národ má jasno – kokoti jsou oba.